Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nekojím - no a co?

14. 05. 2017 18:05:20
Už v těhotenství se ženy rozdělují na dva tábory budoucích matek. Buďto sjíždíte emimino od rána do večera nebo na něho náhodou zabloudíte, když hledáte odpověď na otázku typu - je normální přibrat kilo za měsíc?

Není. Mě se teďka těch 5 kilo drží zuby nehty.

Těhotenství jsem nijak extra neprožívala, těšila se na miminko, ale brala jsem to spíš stylem, že mě intuice zachrání a patřila tedy mezi skupinku těhotných, co denně sportovala (v rámci možností) a sem tam si dá sušenou šunku, kávu a nakládaný hermelín bez pocitu z ohrožení plodu.

Opravdové rozdělení matek se týká ohledně způsobu krmě jejich potomka - kojení versus umělá výživa.

Já jsem už jako těhotná nepropadala depresi z toho, kdyby mé dítě skončilo na umělé výživě, protože mně děti na této stravě nepřipadají nijak debilní nebo nonstop nemocné. Jenže nikdo ani tak neřeší děti, jako ty neohleduplné matky, které dítěti nedopřejí ten zázrak krmě z jejich prsu.

Takže - porod bolí jako prase, to jsem čekala. Že kojení bolí jako další prase jsem tedy, ale nečekala.

Boj začíná hned na sále, kde do vás sestry hučí, že se musí dítě okamžitě přisát, aby se rozjela laktace (?! tohle slovo uslyšíte v dnech následujících po porodu tisíckrát). Ono po hodinách kontrakcí, kdy se bojíte pohnout, jelikož nevíte v jakém stavu je vaše tělo, je přitulení se k tomu drobečku maximum co svedete, ne ho ještě "štelovat" do správně pozice na rozkaz.

Samozřejmě pro to malé uděláte všechno a hned jak vás k němu pustí si ho tedy k prsu přiložíte (v té době už máte pročtenou brožurku o kojení, kterou jste vyfasovala od sester, jelikož na osobní pomoc není čas) a těšíte se na to spojení. První přiložení ucítíte hned - já jsem to cítila jako řez břitvou. Ale hurá, dítě saje. Jen bohužel naprázdno, jelikož laktace se rozjíždí (dle brožury) za tři dny.

Po úspěšném přisátí následuje kontrola sester - přikládat bezpodmínečně každé dvě a půl hodiny, i když dítě spí jako dudek. Tak ho budíte, nutíte mu krmení a zase uspáváte - pořád do kolečka. Vše se zapisuje do tabulek a vizita kontroluje vaši úspěšnost.

A tři dny po porodu to začne - spustí se laktace (?!) a myslíte si, že vše půjde jako po másle.

A ono ne - malý mi nenabíral na váze, naopak spíše hubnul. I když to vypadalo, že mléka bylo dostatek a on sál třeba hodinu v kuse (ano, každé dvě a půl hodiny). On plakal hlady, já stresem hystericky také a jediné co jsem se dozvěděla od známých, brožurek a internetu je: kojit, kojit, kojit ať se ta (pardon) zasraná laktace rozjede. Takže jsem to zkoušela dál dokud mi můj drahý muž při pohledu na mě ubrečenou s ječícím synem v náručí řekl, ať se na to vyprdnu a dám malýmu okamžitě flašku - děkuji za to. Tak spokojeného jsem ho po vypití lahvičky viděla poprvé.

Zavolat poradkyni z laktační ligy (liga?!) jsem odmítla, tahat si někoho domů, aby mi okoukával prsa v šestinedělí, kdy mě hormony rozebírají na kusy vážně nechci. Stačilo mi, když mi prohmatávaly prsa sestry po porodu, myslela jsem, že jim ty ruce useknu.

Zkoušela jsem pak odstříkávat a dávát mu do láhve své mlíko, ale do týdne jsem o něj přišla úplně. Možná z pohodlnosti, možná ze špatné techniky. Vadilo mi to hodně? Ne. Stejně jako mateřské mléko má výhody, tak umělá výživa má své - dítě vydrží dýl spát, může ho nakrmit i někdo jiný než majitel prsou plných mléka a měsíc po porodu můžu běhat, aniž by mléko stříkalo na všechny strany.

Proč to tady píšu - je úplně jedno proč nekojíte, jestli jste se snažila a nešlo to, jestli jste se na to vykašlala hned od začátku. Nikdo nemá právo vám do toho kecat a odsuzovat vás. Je to jen vaše rozhodnutí, do kterého vám nemá nikdo co mluvit a vnucovat vám jeho názory. To samé se šátkováním, očkováním, atd.

Takže milé kojící, jež nechápete nás nekojící - mě taky nezajímá, že dáte svému dítěti jméno Cecil, že jste s ním celé dny zavřené doma, že mu dáváte oblečky v barvě, která se mně nelíbí, že se radíte na emiminu o barvě hoven vašeho dítěte, atd. vše co děláte a já ne. Stejně jako jsou moje kozy moje, je vše kolem vašeho dítěte věc vaše.

Děkuji za to, že mám kolem sebe kamarádky, které kojí a já si mezi nimi nemusím připadat jako debil s Nutrilonem.

Autor: Iveta Kobylíková | neděle 14.5.2017 18:05 | karma článku: 27.79 | přečteno: 1283x

Další články blogera

Iveta Kobylíková

Hrůza šestinedělí

Tak jo. Musím si to přiznat. Celé těhotenství jsem řešila jenom ono těhotenství a nejvíc ze všeho porod. Já srab od přírody jsem měla hrůzu z neznáme bolesti, která mě čeká. Výsledek?

27.4.2017 v 10:37 | Karma článku: 36.34 | Přečteno: 4421 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Petra Fridrichová

Nejtěžší je zůstat normální

Před třemi měsíci jsem stála na letišti v Lisabonu, kde mi zřízenec soucitně oznámil, že ho to moc mrzí, ale zpožděný let do Prahy nebude dřív než za deset hodin. Usmívala jsem se. Včera mi Š. konečně spravil pračku. Brečela jsem.

24.11.2017 v 15:16 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 592 | Diskuse

Andrea Hynková

Pětiminutové kalhotky

Málo, co je tak ponižující, jako roztáhnout nohy před cizím chlapem bez toho, abyste v sobě měli půl druhé flašky vína. A co teprve, když je Váš gynekolog Váš ex-tchán.

23.11.2017 v 14:00 | Karma článku: 39.37 | Přečteno: 12397 | Diskuse

Karel Stryczek

Holky americké, které vidí obtěžování jinak, než jak vykreslují hlavní zprávy

Amerika není jen Hollywood, politika a velký byznys, kde se točí pytle peněz a kde mocní žádají protislužby za lukrativní role nebo pozice ve firmách a státních orgánech.

23.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1693 | Diskuse

Hanka Lukavská

Fitko pro ženy a pět Tibeťanů

Tento článek jsem psala původně jako PR pro jedno ženské fitko. Ano, je inspirovaný mou skutečnou návštěvou "obojetné" posilovny. Ano, některé věci se opravdu staly. Ale to s těmi ponožkami jsem si fakt vymyslela...

23.11.2017 v 9:26 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 621 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Sebevědomí

Potkali jste někdy někoho nezdravě sebevědomého? Příliš pyšného, nebo naopak nezvykle pokorného? Když potřebujete vědět, jaký skutečně je, může vás jeho sebevědomí jen zmást. Jak tomu předejít?

23.11.2017 v 9:04 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 41 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1666
„Psát pro kritiky se nevyplatí, stejně jako dávat přivonět ke květinám někomu, kdo má rýmu.“ — Anton Pavlovič Čechov


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.